Zdá se vám snad, že perfektní trávník není v zahradě to nejdůležitější? Do jisté míry je to pravda, ale budete se divit, kolik je u nás pěstitelů, pro které je dokonalý zelený pažit největším snem, nejvyšší metou jejich zahradnického úsilí a posléze také ztělesním neskromné chlouby a pýchy. Krásným trávníkem se zkrátka rád pochlubí každý. Druhou stranou téže mince je skutečnost, že pro pěkný trávník je zapotřebí mnohé vykonat. Člověk nesmí litovat vynaložené námahy ani spousty peněz.
 

VSTÁVEJ SEMÍNKO...
Začněme ale pěkně po pořádku. Založit pěkný travnatý plácek rozhodně nelze na kdejaké výsypce. Kvalitní trávník vyžaduje kvalitní půdu, nebo alespoň její svrchní vrstvu. Pěkný zelený koberec je pak možné zřídit i na kamenitém podloží se slabou vrstvou kvalitní humózní půdy na povrchu. Počítejte ale s tím, že bez pravidelné závlahy se v horkých letních dnech neobejdete. Podobně pěkný můžete mít trávník i na těžké jílovité půdě s vysokou hladinou spodní vody. I tady ale počítejte s jistými riziky; nejdůležitější je ovšem dobrá drenáž a vylehčený substrát při povrchu. Pak už jen zbývá zvolit vhodnou travní směs. Vybírat přitom lze jak z nízkých druhů trav, tak i z travin, jimž sluší spíše květinová louka. Stačí se podrobně informovat ve kterékoli prodejně pro zahrádkáře či v oddělení zahrady ve velkých marketech pro kutily. Výsev samotný je ideální na jaře, kdy má půda dostatek přirozené vláhy a také ostatní podmínky pro vzcházení osiva jsou mnohem příznivější. Travní osivo se vysévá ručním rozhozem, případně pomocí mechanického rozmetadla. Semeno lze ponechat přímo na povrchu, výhodnější však je ho opatrně zapravit do vrchní vrstvy pomocí ocelových hrabiček. Zamezíte jeho ztrátám způsobeným ptactvem. Vyrovnaná zálivka je posléze vždy na místě, a to především za horkých dnů. První trávu se vyplatí kosit v okamžiku, kdy je vysoká asi 10 cm. Při prvním sečení ale nikdy nepoužívejte sekačku. Technika by jemné rostlinky, které ještě ani nestihly pořádně zakořenit, spolehlivě vytrhala i s kořínky. První sečení se provádí zásadně ručně s dobře nabroušenou kosou!
 

PÉČE NENÍ NIKDY DOST
V průběhu každé další sezony je samozřejmě zapotřebí trávník opakovaně kropit, hnojit (nejlépe kvalitním jemným kompostem), provzdušňovat, zbavovat na podzim mechu i veškerých organických zbytků a především sekat. Pro opravdu dokonalý, stejnoměrně rostlý, hustý a pěkný trávník je velice důležitá volba sekačky. Kromě ceny je zapotřebí vzít před nákupem vhodného stroje v úvahu jak objektivní skutečnosti (plochu a typ pozemku, jeho svažitost), tak i vlastní fyzické možnosti, tedy věk a samozřejmě také technické schopnosti (opravy či seřízení benzinového motoru leckdo nezvládne). Výběr stroje je nutné podřídit též časovým možnostem (můžeme jezdit sekat trávu pravidelně jedenkrát týdně?) a vlastním požadavkům na kvalitu trávníku. Například tzv. mulčování umožňují jen některé typy strojů (předost dnes mají samostatné mulčovače před různými kombinacemi); názory na jejich výhodnost se ovšem různí. Sečená tráva se totiž rozseká speciálními noži na drobnou drť, která se neukládá do sběracího koše, ale rozptyluje se po povrchu trávníku. Mnozí však tento způsob odmítají, protože vzhledu trávníku příliš neprospívá. Na druhou stanu se zbavíte starostí s posečenou trávou.
 

JAKOU ZVOLIT SEKAČKU?
Pro malé plochy postačí vřetenová sekačka "na ruční pohon"; ceny těchto strojů jsou však vyšší než ceny rotačních elektrických sekaček. Proto ruční sekačky používají jen ti, kteří nemají na parcele elektrický proud a stroj s benzinovým motorem odmítají. Vřetenová sekačka má nože uspořádané do tvaru šroubovice, jež se otáčí (obrátky se odvozují od pohonu kol). Kvalita trávníku udržovaného s použitím těchto strojů je velice dobrá, práce je však přijatelná jen do plochy cca 400 m2 (u starších lidí ještě méně). Nejrozšířenější jsou sekačky s motorovým pohonem, které pracují na několika odlišných principech. Podle způsobu sečení je lze rozdělit na rotační, vřetenové, bubnové a lištové, podle pohonu pak na elektrické (napájené ze sítě, z akumulátorů a na solární energii) a na benzinové. Vůbec nejoblíbenější jsou rotační sekačky elektrické. Hodí se však jen pro nevelké a hlavně rovné plochy. Motor o příkonu 800 až 1600 W je napájený šňůrovým vodičem z jednofázové sítě, přímo na ose motoru je dvoulistý sekací nůž. Sekačky novějších typů jsou opatřené sběracím košem o obsahu několika desítek litrů (starší typy vyžadovaly následné shrabání trávy). Tyto stroje nevyžadují kromě čistění takřka žádnou údržbu. Jsou levnější, dají se snadno ovládat a nejsou hlučné. Jejich obsluha však s sebou musí po zahradě vláčet dlouhý šňůrový vodič (pozor na úrazy elektrickým proudem!). Oproti benzinovým sekačkám jsou slabší a nemají takový komfort ovládání. Akumulátorové sekačky mají tu výhodu, že jejich provozu nebrání přívodní šňůra, mimoto vzhledem k nízkému napětí (zpravidla 12 V) nehrozí úraz proudem ani při práci za deště. Aby tyto stroje nebyly příliš těžké, jsou osazené akumulátory s nižší kapacitou. Jejich výkon i doba, po kterou mohou pracovat, nejsou proto velké. Jako zajímavost lze uvést i sekačky na solární pohon. Jde o malé stroje napájené vestavěným akumulátorem, které se dobíjejí sluneční energií. Jsou vybavené důmyslnou automatikou, která jim umožňuje vyhýbat se nejrůznějším předmětům a překážkám, jejich výkon je však nevelký.
 

MOTORY S VŮNÍ BENZINU
Benzinové sekačky jsou zpravidla větší, těžší a výkonnější. Určené jsou především pro větší pozemky (od 1000 m2 výše). Oproti elektrickým bývají sice dražší a také náklady na jejich provoz (benzin, olej) jsou vyšší. Pracují však rychleji a pokud jsou samohybné, hodí i pro svažité pozemky. Moderní typy mají jednoduché ovládání, pracují tiše a rovněž spotřeba paliva je minimální. Levnější typy jsou osazené motorem dvoutaktním; čtyřtakty jsou výrazně tišší a ekologičtější, jejich cena je však vyšší. Benzinové sekačky se vyrábějí nejen jako rotační, ale i bubnové a cylindrické, s jejichž pomocí lze docílit mnohem lepšího vzhledu trávníku.
 

ARCHITEKT RADÍ
Z pohledu zahradního architekta je pěkný trávník alfou i omegou každé zahrady. I na sebemenším pozemku si proto naplánujte alespoň malý travnatý plácek, kde si mohou hrát děti, kde se v létě na sluníčku pěkně natáhnete anebo třeba posedíte jen tak v trávě. Travnatý palouk je zkrátka centrem každé zahrady určené k oddychu. Úzkých zatravněných nudlí a pásů se vyvarujte, špatně se sečou. Šířku nezbytných zelených pruhů případně podřiďte šířce záběru vaší sekačky nebo traktoru. Důležité je i začleňování další zeleně do plochy trávníku. Solitérů, tedy jednotlivě rostoucích dominantních rostlin, by v trávníku nemělo být mnoho. Nižší zeleň pak vysazujte shloučenou do větších skupin, abyste nemuseli každý keřík pracně objíždět sekačkou. A samozřejmě nezapomeňte na pravidelné obrývání záhonů, aby tráva časem neprorostla i tam, kde to není žádoucí.
 

KAM S POSEČENOU TRÁVOU
Před podobnou otázkou stojí snad každý majitel louky nebo zahrady. O trávu, která se dříve sušila na seno, aby v zimě posloužila ke krmení zvířat, dnes není zájem. Posečenou a uschlou trávu lze samozřejmě spálit, což je poměrně barbarské plýtvání organickou hmotou, navíc i nešetrné k životnímu prostředí. Jinou možnost představuje tzv. mulčování. Vlastně jde o to, že speciální stroj podobný zahradnímu traktoru (mulčovač) trávu poseče, rozdrtí na jemné kousky a rozprostře je po strništi. Hmota se pak v závislosti na srážkách a množství pokosené hmoty během dvou týdnů rozloží. Poslouží pak jako zdroj živin a nenásilným způsobem uzavře přírodní koloběh látek. Rozhodně se nenechte zviklat tvrzením, že i neposečená tráva v zimě vyhnije a půdu pohnojí. Přerostlý porost slouží jako úkryt pro obtížný hmyz a škůdce, kteří se posléze rychle přemnoží. Dochází i k přemnožení plevelů jako je šťovík či pcháč. Ti, kteří nechtějí nechávat ležet namulčovaný pokos z estetických důvodů na povrchu trávníku, anebo se bojí zanášení jemných částic do domu, mohou trávu shrabat. Hmota pak poslouží jako základ pro trávní kompost. Nutné je však použít trávu čerstvou, nezaschlou. Pro založení kompostu se vyplatí zvolit na louce stinné místo, kde nebude kompost nikoho rušit. K urychlení zrání rozkládající se hmoty se používají bakteriologické přípravky, které tvorbu humusu ještě urychlí. Takový kompost navíc nehnije a nezapáchá.
 

ZNÁTE CHOROBY TRÁVNÍKŮ?
Může se to zdát nepravděpodobné, ale i trávník trpí v nevhodných podmínkách houbovými chorobami. Zpravidla jim nepřikládáme velký význam, nicméně ten, kdo touží po opravdu pěkném zeleném koberci, by si měl na to dávat pozor. Vzhledem k tomu, že dnes není na trhu žádný chemický přípravek proti houbovým chorobám trávníků, je nutné věnovat zvýšenou pozornost prevenci. Důležité je hlavně pravidelné sečení a vyhrabování posečené hmoty, občasné provzdušňování svrchní vrstvy půdy a také vyrovnaná výživa i vláhový režim. Většina patogenů napadá trávník zejména v předjaří, kdy na něm dlouho ležela vysoká vrstva sněhu a rostliny jsou značně oslabené. Vyvarujte se proto v zimě nahrnování příliš silné vrstvy sněhu
z cest na okolní zatravněné plochy!
* Plíseň sněžná se projevuje drobnými, 4 až 6 cm velkými skvrnami, které se později rozšiřují ve vodnaté fleky s bílým či narůžovělým myceliem. Její výskyt není vázaný na sníh či mráz, podporuje ho prudké střídání teplot, dlouhodobá nadměrná vlhkost, dlouho ležící sníh na nezamrzlém povrchu, silnější vrstva neodklizené organické hmoty, extenzivní sečení, vysoké pH půdy a špatná výživa.
* Hlenky (vytvářejí v trávníku nepravidelné skvrny o průměru 2 až 60 cm. Patrné jsou zejména na podzim a za vlhkého počasí. Listy a stébla jsou obalené bílými, šedými či jinak zbarvenými tělísky - sporangiemi. Nejde o typického parazita, trávy zpravidla neodumírají, ale dochází ke zhoršení jejich vzhledu (slizovité skvrny). Výskyt podporuje chladné a vlhké počasí, stín a silná vrstva plsti po sečení.
* Paluška travní se objevuje časně po roztání sněhu. Tvoří různě velké skvrny; odumřelé rostliny mají "papírovou strukturu". Typické pro ně je růžové či bílé mycelium a sklerocia světlé barvy, jež dosahují velikosti zrnek písku. Vyššímu výskytu napomáhá dlouhodobě ležící sníh zimě, nízké teploty v kombinaci s vysokou vzdušnou vlhkostí. Citlivé jsou zejména mladé zásevy.
* Kornatku travní signalizují hnědé, později slámově zbarvené skvrny; častá je na podzim. Při vyšší vzdušné vlhkosti se objevují chomáčky vatovitého mycelia růžové barvy. Při vlhkém počasí může dojít i k epidemickému rozšíření - napadená plocha se zbarvuje do červena. Výskytu napomáhá déle trvající vlhko (rosa, mlhy, záplavy, špatná závlaha) i nedostatečná minerální výživa.

Autor: Jiří Savinec, časopis Domov

Foto: archiv firem Vari, Gardena,

Diskuze k článku

Články s podobnou tématikou
Když je trávy a bláta příliš
Nepřítel jménem koroze
Začínáme s pěstováním ve skleníku I.
Zahrada plná kapek
Sekačka trávy, která vás nepotřebuje
Trávník po zimě