Klívie pochází z jižní Afriky, kde roste ve třech odrůdách divoce mezi skalami. Do Evropy se k nám dostala jen jedna z nich, clivia miniata, a to na začátku 19. století, kdy byla z dosud neobjasněných důvodů pojmenována po vévodkyni Clive z Northumberlandu.

Název řemenatka si vysloužila podle svých tmavě zelených tuhých řemenovitých listů, které mohou být až 6 centimetrů široké a půl metru dlouhé a jež jsou uspořádány do dvou řad. Stonek je velmi zkrácený, kořeny masité. Mezi listy se čas od času, většinou pak na jaře, objevují nádherné pomerančové květy na jednom stvolu.

Květy se vyvíjejí v bobule, je však lepší květenství odstřihnout dříve, než k tomuto procesu dojde, neboť se může stát, že už potom rostlina nepokvete.

Klívii svědčí průměrná pokojová teplota okolo 21 stupňů Celsia, v zimě pak spíše chladnější prostředí. Má ráda světlo, v žádném případě však přímé paprsky, to už více ocení stinné místo. Zahrádkáři doporučují pěstovat řemenatku na severní straně příbytku.

Rostlina má ráda vlhko, proto jí dopřáváme pravidelnou zálivku, přičemž zemina v květináči (ten je vhodnější hliněný než umělohmotný) by nikdy neměla zcela vyschnout. V zimě však zálivku omezíme. Hnojíme dvakrát do měsíce a pokud možno, nepříliš často přesazujeme, neboť klívie má ráda těsnější květináč.

Množit můžeme řemenatku novými výhonky, a to po odkvětu. Seřezávání se nedoporučuje, pouze odstraňujeme spodní uschlé či uvadlé listy. Klívie jsou velice odolné proti chorobám. Pokud ji však pěstujeme v suchu a teple, můžeme být napadnuta červci, nadměrná zálivka zase způsobuje skvrny.

Autor: efa

Články s podobnou tématikou
Pokojové rostliny X. - Africká fialka
Pokojové rostliny IX. - Fikus
Pokojové rostliny VIII. - Maranta
Pokojové rosltiny VII. - Difenbachie neboli Mramornatka